Berta Bohová pochází ze sudetského Trojmezí. Četbě a psaní se věnuje od věku předškolního. Na základce ovšem za to namísto chval sklízela spíše černé puntíky a poznámky za čtení pod lavicí. Za sarkastickou básničku dokonce třídní důtku.
V pubertě si postavila hlavu a vyhlásila radikální odboj – vyhnout se obloukem povinné četbě a odteď číst výhradně knihy zakázané, případně literaturu faktu. Následkem čehož z češtiny odmaturovala s bídou na reparát.
Zamlada studovala výtvarnictví, teologii, historii a cizí jazyky. Ty jí teď přišly vhod. Když jí koncem 90. let zbankrotoval malý sklářský ateliér, zamířila do světa, kde se pak coby věčný student potulovala další dvě dekády, aby zmoudřela. Koleny vymetla prach lavic poutních svatyní od Fatimy po Medjugorje. Uběhla tři maratóny. O Vánocích za polárním kruhem číhala na Auroru Borealis, azorské vulkány prolezla po hřebenech i zevnitř. Naučila se trávu sekat, kozu podojit, kapitánovat menší plachetnici.
Na svých cestách posbírala tolik inspirativního materiálu, že jí nezbylo, než povýšit svou grafomanii na umění literárními kurzy. Tehdy už pochopila dětinskost své někdejší rebelie a proměnila se v studentku tak pilnou, jak jen si žádá duše těhotná až k prasknutí vším, co ještě před smrtí musí dopsat.
Kreativní psaní studovala na Casa de Letras či Espacio Enjambre v Argentině, později na Unthank School of Writing v Anglii. Pak se jí zastesklo po domově. Po návratu do Čech pod vedením paní Mgr. Markéty Dočekalové dokončila svou první knihu v češtině – alchymistickou baladu Sérum, která vychází právě teď coby autorský debut.